Kondenzační kotle

Kotle dělí na klasické plynové kotle a kondenzační plynové kotle. Kondenzační kotel se od normálního kotle liší tím, že dokáže využít i část energie, kterou by jinak kotel ztratil. Při spalování plynu vzniká v kotli chemickou reakcí určité množství vody v podobě vodní páry. Ta spolu s oxidem uhličitým a dalšími produkty hoření tvoří spaliny a je odváděna z kotle komínem do ovzduší. Jenže kondenzační kotle dokáží využít i kondenzační teplo této páry. Umožňuje to jejich pracovní teplota, která je nižší než teplota varu vody za běžného tlaku. Jestliže se spaliny ochladí pod teplotu jejich rosného bodu, dojde ke změně skupenství, ke kondenzaci obsažené vodní páry ve výměníku a k dodatečnému ohřátí topné vody. Díky tomuto procesu dosahuje teoreticky normativního využití až 108 % a spotřeba plynu může klesnout až o 20 %. 

Moderní, efektivní kondenzační kotle využívají teplo obsažené ve výfukových plynech pro vytápění nebo ohřev vody. Výsledkem je, že výfukový plyn dosáhne výfukového systému v relativně "chladném" stavu, takže kondenzát se obvykle vytváří v komíně. Materiál použitého výfukového systému musí být proto tlakutěsný a pro vhlký provoz (odolný proti kondenzátu).

Kvůli nízké teplotě výfukových plynů nelze výfukový plyn v plynových kondenzačních přístrojích rozptylovat výhradně přírodním průvanem komína, takže je nutný přetlak, aby se výfukové plyny "potlačily" potrubím - ventilátor. Tento přetlak je  obvykle max. 200 Pa. Výfukové potrubí musí být proto také vhodné pro přetlak.