Minimální vzdálenost od spalných konstrukcí je uvedena v příslušném prohlášení o vlastnostech (DoP) komína nebo kouřovodu. Zpravidla je nutné zadní větrání.

Pokud ke kouřovodu neexistují informace o výrobci, musí být dodržena vzdálenost podle místních norem. To je ve většině států Evropské unie 40 cm, ale mohou existovat odchylky specifické pro jednotlivé země, které je nutné dodržovat.

Účinná výška je ta část komína mezi zaústěním (T-kus, patní koleno) a ústím komínu (vrchol komínu).

Pokud je v komíně úhyb, používá se termín délka po ose komína.

Vzdálenost k hořlavým komponentům může být za jistých podmínek snížena, jestliže např. jednovrstvý kouřovod je izolován 2 cm nehořlavým materiálem, např. minerální vlnu A1 dle DIN 4102, pak vzdálenost může být snížena až na 10 cm.

Tuto možnost však nelze vždy využít, např. v obytných prostorech. Bez dostatečného zakrytí může vést k většímu zatížení vzduchu v místnosti skrze vlákna izolačního materiálu. Pro takové případy jsou nejlepší volbou certifikované komínové systémy z nerezové oceli s dvojitou stěnou (třísložkové komínové systémy). Jsou testovány na takové aplikace a obvykle vyžadují vzdálenost pouze 10 cm až 20 cm na hořlavé součásti.

Stěnové držáky by měly být vždy umístěny v blízkosti spoje potrubí, protože zde existuje nejvyšší riziko vychýlení a posunutí od připojení.

Zpravidla se také výrobci komínových systémů doporučuje, aby byl stěnový držák umístěn bezprostředně nat připojením do T-kusu, jelikož síly větru, které působí na komín, mohou být jinak přenášeny přímo na připojovací kus a na spalinové spojení krbu, což může vést k poškození spotřebiče nebo kouřovodu.

Vzdálenosti mezi nástěnnými konzolami nebo jakýmikoliv požadovanými mezilehlými podpěrami musí být převzaty z technické dokumentace výrobce.